Kdo může za poslední léta říci, že strávil Vánoce na sněhu? My ano. Letošní Goodmanovské Vánoce se opravdu povedly. 10 tátů a jejich synové se rozjeli k Jindřichovu Hradci na základnu Asgard a užili si to jak se patří. Chlapi, kámoši, muži. A dvě milé dámy (Hanka s Renčou), které nám dělaly kuchyňský support, protože uživit takovou bandu nenažranců je pěkná dřina. Díky holky.
Když teď píši tento článek do blogu a chroupu zbytek cukroví z víkendu, venku prší a je obleva. Přesně jak jsem si říkali. Dojedeme v neděli domu „ladovsky“ zasněženou krajinou a za týden nebude po sněhu ani památky. Na druhou stranu vnímám, že jsme nastartovali společně něco, na čem můžeme stavět i do budoucna, i když kolem nás proběhne nespočet oblev a bouřek.
Se všema klukama se znám léta. Z akcí S tebou mě baví svět, z karate, z práce, z podnikání. Už jsme zažili spolu hodně. Ale tyhle Vánoce byly určitě něčím vyjímečné. Měly poskytnout někdy až vzácný čas pro tátu a jeho kluka. Čas, který stráví s partou podobných bláznů, ale hlavně pak spolu. Bojová jednotka táta a syn. Byl to víkend, kdy táta se synem (syny) spali vedle sebe ve srubu na palandě (chrápání, nechrápání). Kdy jedli spolu, plnili úkoly spolu, kdy sportovali spolu a důvěřovali jeden druhému. Bez svých závislostí (alkoholu a mobilů). Myslím, že docela těžké téma, ale zhostili jsme se toho všichni se ctí a s elegancí mužů.
A co jsme všechno dělali?
Zbavili jsme se na víkend nekterých závislostí
Hned na začátku v pátek jsme se zbavili svých závislostí. Až na štědrovečerní večeři jsme vypustili alkohol a tak i rána byla klidná 🙂 A hlavně jsme se společně jako chlapi domluvili, že vypneme mobily a jiné elektronické hračky. Zalepili jsme je do obálek, přelepili samolepkou GoodMan Road a nechali až do neděle v taškách. Je jasné, že to pro někoho byla dost těžká zkouška, ale dali jsme jí všichni. Za to všem patří obrovská pochvala.
Zažili jsme buzolové pochody ve sněhu
S Jířou jsme klukům připravili hned několik bojovek, které nám sice sníh, mráz a led trochu porubal, ale i tak jsme je dali. Nejdříve páteční hledání za tmy slov, spojených s goodmanní cestou a pak nedělní honba za Slepicí s useknoutou hlavou a neexistující Lávkou podél rybníka. Slušnej výkon a vařené vajíčko v ohni jako odměna nakonec 🙂 A jak psal Šmíďák po akci? Vašek našel v bundě jednu z buzol a do školy už jedině pomocí azimutu. Hmm… GoodMan.
Zažili jsme sněhové bitvy a akrocviky ve sněhu
Když je sníh na dosah, každej chlap je v mžiku zpátky klukem. Takže páteční hromadná koulovačka, mnohokrát vyprovokovaná, byla dost slušivá. Myslím, že každý z nás dostal svojí dávku sněhové vánice za krk, kalhoty i do ksichtu 😀 A to několikrát. Ale co. Společná koulovačka s tátou za to stojí.
A jelikož sněhu bylo až až, tak bylo padání do něj jako do bavlnky. Takže jsme vyzkoušeli, jak důvěřují kluci svým tátům a vyzkoušeli jsme Natahovanou do dálky. Myslím, že jsme potrénovali parádně. Příště, až rozmrzne rybník to dáme chlapi nad vodou 🙂
No a taky jsme vyzkoušeli něco z akrocviků, které jsme se s Lukym naučili na akci s Pavlem Kůčou Kučerou. Myslím, že většina z nás zažila a vyzkoušela v životě jen klasické letadýlko, a tak když vám skoro 50-70-ti kilovej kluk vleze na ramena, tak už je to slušná dřina. Ale ten pocit, když držíte svýho kluka za lýtka a on vítězoslavně řve, že jsme to dali, stojí za tu námahu 🙂
No a co ty Vánoce?
Tady můj osobní dík patří Karlovi s Čížou, kteří na sobotní 7-mou ranní jeli do sádek v Kardašově Řečici pro domluvené kapry. Slušnej ranní offroadek po polňačce v čerstvě napadané vrstvě sněhu 🙂
No a co pak? Příprava jela v plném proudu, po dvojicích: sběr přírodního materiálu pod sněhem na ozdoby, na lodičky, příprava zimního ohně, výroba stojánku a usazení vánočního stromečku a příprava kapří zóny smrti.
Takže rychle zabít kapry a jedeme dál. Tady bych pochválil kluky, kteří se ujali toho, že osobně kapra usmrtí a vykuchají. Dali to. Palička kmitala, prsty v pohodě a ruce plné od krve kuchaly naše dva kapříky. Kluci se toho nebáli a za chvíli už byly rybky připravené k naporcování. Jo a Svižný jezdec alias Číža má nyní přezdívku Thor 🙂
Po shltnutí dobrot (co kuchyň vyvrhla) jsme vlítli i na přípravu vánočního cukroví a každá dvojice (trojice) si vyrobila i svou vánočku. Jako na to, že to většina z chlapů dělala asi poprvé, z toho vznikla přímo mistrovská díla. A hlavně všechno bylo tak dobré, že jsme to začali konzumovat hned po upečení.
Příprava lodiček z ořechů a výroba vorů dvojsvíčkových byly vlastně takovou kutilskou odměnou a když pak zasvítily kolem rybníka, byl to až dojemný vánoční okamžik. Měl jsem tu výhodu vidět všechny hořící svíčky najednou kolem zátoky, kde si vedle sebe sedli do sněhu u na břehu rybníka táta s klukem, zapálili svíčky a měli ten čas a chvíli jen pro sebe. Věřím, že ať už byla pěkná zima a mrzlo jako blázen, tak ta chvilka na břehu rybníka mohla pro nás muže znamenat opravdu hodně.
Vánoční stůl do kruho-čtverce se nám podařil, vánoční stromeček s hořícíma svíčkama neshořel a Jířa nemusel použít své hasičské triky. Řízky byly naklepané dostatečně a po kapřících se neočekávaně zaprášilo. Nakonec bylo i to pivko a šáňo na přípitek.
Dárečky věřím, že potěšily. Napsané vzkazy tátovi a synovi si každý z nás odnesl s sebou. Já si ho určitě schovám na stálo. Vzkaz od Lukyho je nádherný. Díky moc Luky za něj. Obrovsky se mi líbilo, že řada kluků se na vzkazy nevyčvajzla a tátovi něco každý napsal. A z výrazů, když je psali, bylo znát odhodlání a možná i dík.
No a pak přišel úsek, který bych nazval „Osedlej si své křesadlo“. Neboli kdo nekřeše, křeše proti nám. Co by to bylo za chlapa, kdyby neměl své křesadlo, zapík nebo alespoň sirky. Takže každý goodman dostal své osobní křesadlo od kamaráda Fráni a kluci křesali tak mohutně, až jsme je museli vyhnat na sníh 🙂 I když tajné a neověřené tantamy říkají, že jiskry létaly i po noční večerce 🙂
Plnili jsme Mistrovství
Vybrali jsme s Jířou několik disciplín z Mistrovství GoodMan Road a vyzkoušeli si všichni, jestli bychom dokázali uspět a dosáhnout alespoň nějakého levelu. Takže skok do dálky snožmo, počet přeskoků přes švihadlo za minutu, sedy/lehy za minutu, kliky nebo dřepy za minutu. Jako vůbec jsem nečekal, že se do toho všichni vrhneme s takovou vervou a pokusíme se dostat v některých disciplínách až k druhému levelu. Myslím, že jsme si vzájemně stoupli v očích, jelikož takového pohybu jsme už dlouho asi nezažili 🙂 Kluci jsou dost namakaní a myslím, že se jednou ke 4-tému levelu určitě dostanou a my staříci je budeme pochvalně sledovat. Já už se těším, že za týden už budu o věkovou úroveň dál mezi geronty, takže už na švihadlo bude stačit jen 100 přeskoků na druhý level. Ba ne – půjdu na třetí 🙂 Goodmanní klobouk dolů pánové.
A co ještě říci?
Samozřejmě nesmí chybět zmínka o gurmánském ochutnávání dobrot a krmení syn-táta a táta-syn. Myslím, že na kombinaci sůl-kakao kluci nezapomenou 🙂
Příběhy mužů aneb když jsou si chlapi rovni
Ač bych se tady chtěl a mohl rozepsat o další a za mě té hlavní rovině prožitých Goodmanovských vánoc, tak nemohu. Jelikož, co se řekne mezi chlapama v kruhu, v kruhu zůstane. Je to důvěra mezi muži, která se nesmí porušit.
Tolik klučičích a chlapských příběhů jsme si řekli až kluci jen kouleli očima 🙂
Vím, že tento víkend byl úplně jiný, než na které jsme byli zvyklí. Ale věřím, že pomohl k tomu, aby si tátové se svými syny byli o kousek blíž. Jak fyzicky, tak emočně. My chlapi jsme kluci ve slupce „mačovské“ a neumíme z ní moc vystoupit. Pro mě byla veliká odměna už to, že kluk objal tátu a táta kluka. Chlap chlapa.
A pro mě osobně je top, když vám syn řekne: „Mám tě rád, kámo…“ Já tebe taky!
Tak Goodmani ještě jednou a na zdraví: „Přeji vám všem, ať máte každý na své Cestě Dobrého muže co nejvíce času svého tátu nebo svého syna. Učte se od sebe a vyprávějte si vzájemně své příběhy. Buďte spolu. To je to hlavní.“
